Tři hádanky

12. ledna 2018 v 12:13 |  Vlastní tvorba
V jedné malé vesničce žili sedlák a selka, kteří měli tři syny. Nejstarší se jmenoval Jakub. Rozumu moc nepobral, ale sílu měl za tři. Druhý z bratrů dostal jméno Matěj. Matěj byl o něco chytřejší než Jakub zato však byl líny. Třetí se jmenoval Filip. Byl nejchytřejší z bratří, ale na práci byl levý jako šavle.

Když byl nejstarší syn Jakub dospělý, poslali ho rodiče do světa na zkušenou. Nešel dlouho, když uviděl u cesty sedět starého muže, který měl na sobě jen starý otrhaný plášť. "Kampak, synku?" "Na zkušenou, dědo." odpověděl starci Jakub. "Štěstí hledáš?" "Slíbil jsem rodičům, že si nevěstu přivedu." "Nevěstu říkáš? Tak to já bych o jedné věděl, ale musel by sis ji zasloužit. Co ty na to?" "Síly mám za tři, takovému chasníkovi jako jsem já musí každá nevěsta skočit do náruče. Jen jestli je hezká." "Hezká to ona je." "Tak kde ji máte, dědo?" zeptal se netrpělivě Jakub. Stařec vstal z kamene,na kterém doteď seděl, a kámen se sám odvalil. Na místě, kde byl původně kámen, se zjevilo schodiště z kamene, které vedlo dolů do podzemí. "Touhle chodbou se dostaneš k zámku, kde je vězněna princezna Jitřenka ze Zlatého království. Když..." "To je něco pro mě." přerušil starce Jakub a vrhnul se po schodech dolů. Šel dlouhou tmavou chodbou až došel k malým dřevěným dvířkům. Otevřel je a vešel jimi do malé komůrky. Svítila tam jen jedna pochodeň a uprostřed stál malý stolek. Byl to velice podivný stolek. Měl obyčejnou dřevěnou desku jako všechny obyčejné stolky. Co však na něm bylo podivné, byly nohy. Byly potažené pruhovanou látkou a na konci každé nohy měl obrovskou černou botu. Jakub se k stolku přiblížil, aby si ho mohl lépe prohlédnout. Vtom se za stolkem objevil malý mužík s velkým nosem a v rukou držel obrovskou červenou knihu. Mlčky ji položil na stolek a začal v ní listovat. Jakub ho chvíli pozoroval, a pak se odhodlal: "Kde je princezna?" Mužík mu na to odpověděl klidným hlasem, aniž by zvedl hlavu od knihy: "Ptát se tu budu já." Jakub se rozzlobil a silně praštil pěstí do stolku až nadskočil. Mužík v mžiku zavřel knihu a zmizel i s ní. Jakmile mužík zmizel, stolek nadskočil, udělal kolečko kolem Jakuba a zmizel jako pára nad hrncem. Najednou se odněkud zablesklo a Jakub se ocitl na velké zahradě, kde stála spousta suchých stromů. Než se stačil rozhlédnout, ucítil, jak ho něco táhle k zemi. Než stačil cokoliv udělat, už z něj byl strom.

Mezitím se vydal do světa Matěj. Moc se mu nechtělo, a tak když potkal starce, byl rád, že se s ním může na chvíli zastavit. Stařec se ho vyptával, kam jde. Matěj mu řekl, že nevěstu hledá. Stejně jako předtím Jakubovi i Matějovi stařec vyprávěl o princezně, která čeká, až ji někdo vysvobodí. "Dědo, to ale není jen tak někoho vysvobodit. To je spousta dřiny." "Stačí, když uhodneš tři hádanky." "Tři hádanky? Proč jste to neřekl hned? Tak kudy, dědo?" "Stařec se zvedl a kámen se opět odvalil. Matěj na nic nečekal a vrhnul se po schodech dolů. Prošel chodbou až se ocitl v komůrce se stolkem. Přistoupil k němu blíže. Za stolkem se objevil mužík s knihou. Položil ji na stolek a začal listovat. Matěj se na něj díval a čekal, co se bude dít. Po chvíli mužík promluvil: "Chodí každý den ven a přece je stále doma." "Cože?" podiví se Matěj. "Chceš-li princeznu, musíš uhádnout tři hádanky." "Že bych se měl tak rychle vrhnout na to vysvobozovaní? To já si musím ještě odpočinout, než se do toho dám." Sedl si na zem, opřel se o zeď a začal si pískat. Po chvíli na něj mužíku upřel oči a řekl: "Čas vypršel. Byl to obyčejný hlemýžď." Než se Matěj stihl vzpamatovat, byl mužík i se stolkem pryč. Najednou se zablesklo, Matěj se objevil na zahradě a proměnil se v strom.

Konečně dospěl i Filip a vydal se do světa. Stejně jako jeho dva bratři i on potkal u cesty starce. "Kampak synku? Do světa?" "Ano. Poznat svět a najít si v něm štěstí." odpověděl Filip. "A nevěstu hledáš?" "Hledám." Stařec i Filipovi vyprávěl o princezně Jitřence a o třech hádankách, které musí uhodnout. "Tři hádanky? Nic víc? zeptal se Filip. "Pokud uhodneš všechny tři hádanky, dostaneš možnost si princeznu odvést. Musíš ji však poznat. Devět panen podobné si jako vejce vejci před tebou bude stát, ale jen jedna bude pravá princezna." "Ale jak ji poznám?" zeptal se Filip. "To ti nemohu prozradit, chlapče. Jediné, co ti mohu poradit, je to, abys vybíral srdcem." Stařec se zvedl, kámen se odvalil a Filip se vydal po schodech dolů. Když došel k dřevěným dvířkům, otevřel je a vešel do komůrky. Tam stál stolek a za ním se objevil malý mužík. Začal listovat v knize a po chvíli se podívá na Filipa: "Sedmery má schody a přece se vejde do kapky vody." Filip se na chvíli zamyslel, a pak odpověděl: "Duha." Mužík se na něj nevěřícně podíval a pokračoval: "Obchází se srpem celou zem, nesekne do trávy tam ani sem." Filip se znovu zamyslel a po chvíli odpoví: "Měsíc." Mužík se zamračí a promluví potřetí: "Když mně přidávají, menším jsem, když mně ubírají, vetší jsem." Filip přemýšlel a přemýšlel. Hádanku si pořád opakoval. "Čas vypršel." ozval se mužík. V tu chvíli Filip vykřikl: "Jáma! Je to jáma." Mužík se zamračil, zavřel knihu a zmizel i se svým podivným stolkem. Tu se náhle zablesklo a Filip se objevil v nádherné komnatě. Na zlatém trůnu tam seděl muž zahalený do černého pláště a upíral oči na Filipa. "Tak ty sis troufl přijít až sem?" zeptal se posměšně muž. "Chtěl bys princeznu? Tak si ji odveď, můžeš si vybrat." Mávl rukou a tu se náhle objevilo devět panen. Všechny si byly na vlas podobné. Tančily kolem Filipa a našeptávaly mu: "Vyber si mě. Mě si vyber." Filipovi se z toho točila hlava. "Tak kterou chceš? Řekni nebo z tebe bude strom jako z těch ostatních." Filip si prohlížel panny jednu po druhé, ale všechny byly stejné. Tu si náhle všiml, že jedna z nich je přece jen jiná než ty ostatní. Byla stejně krásná jako ty ostatní, ale byla smutná. Filipovi se při pohledu na ni rozbušilo srdce. "Tuhle chci." řekl rozhodně Filip a ukázal na smutnou dívku. Náhle zahřmělo, zablesklo se a v komnatě už byl jen Filip a dívka, kterou si vybral. "Jitřenko!" ozvalo se odněkud volání. Pak se otevřely dveře a vstoupil jimi král. Filip ho hned poznal. Byl to ten stařec, který seděl u cesty. "Děkuji ti, chlapče, že jsi vysvobodil mou dceru a celé naše království." Vyber si odměnu, jakou chceš. Filip se rozhlédl kolem, a pak upřel své oči na princeznu a král hned pochopil. A protože i princezně se líbil, král svolil k sňatku. A tak byla svatba, na které byli i Filipovi bratři, protože jejich zakletí již pominulo. A tak spolu princezna Jitřenka a Filip žili šťastně až do smrti.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Fgtrdfre#cdsdws Fgtrdfre#cdsdws | E-mail | 2. února 2018 v 1:14 | Reagovat

@
@
**Pictures, images and Video**

**Girls boys 12-18 years**

**** Download here: Link: https://lc.cx/M3m9

**** Download here: Link: https://301.li/8xz6b

w
w
w--

2 KattyV KattyV | 11. února 2018 v 21:37 | Reagovat

To je docela povedená pohádka, přečetla jsem si ji s chutí.

3 bleskobrk bleskobrk | 12. února 2018 v 16:10 | Reagovat

[2]: Děkuji. Jsem ráda, že se líbila.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama